Zamysleme se nad tím, kolik lidí je nás na téhle planetě. Celkově je nás skoro 8 miliard lidí. Každý člověk potřebuje využívat přírodní zdroje, a to v průměru od 71 do 78 let života, takto se totiž průměrně dožívají lidé ve světě. Záleží na pohlaví, při němž se muži dožívají nižšího věku než ženy, dále záleží určitě na dědičnosti a individuálním životním stylu jedince. Pokud se jedinec bude potýkat stále s depresívními situacemi a nebude dostatečně dodržovat psychickou a fyzickou hygienu, určitě jeho věk dožití bude nízký. Ustojí tohle všechno naše planeta? Jednou z věcí, proč mě napadlo psát právě o přelíčení planety je taková, že toto přelidnění souvisí se zákazem potratů. Tento problém sice souvisí s přelidněním úzce, ale i takto na to můžeme pohlížet.
Na nějaký příklad si můžeme představit Polsko. Tento stát se rozhodl, ženám zlegalizuje potraty. Tento zákaz byl obhájen ne vždy stoprocentními argumenty. Jedním z argumentů byl, že se ženám po interrupci zhoršuje zdravotní stav a že antikoncepční přípravky mají špatný hormonální vliv na zeny. Problém nastává v tom, když tak chtějí ochránit zdraví žen, proč se na internetových stránkách objevuje mnoho případů, kdy umírají ženy právě vůli tomu, že jim nebyla umožněna interrupce, i když měly v sobě mrtvý plod. Lidé se obrátili na Evropský soud pro lidská práva. Ano. Velikým otazníkem je, zda je toto jednání polské vlády v souladu s listinou lidských prav a svobod. Toto už se vylučuje s demokracií.
Teď se na to můžeme podívat z různých pohledu. Každý občan, respektive každá žena má právo se sama rozhodnout, pokud otěhotní, zda si své dítě nechá anebo ne. Žena by se měla sama rozhodnout, zda se o dítě bude pokoušet, anebo si zajistí nějakou antikoncepci. Je správně, že zeny mají tato rozhodnutí omezené? Z dalšího hlediska bychom mohli myslet na dané embryo/plod, který se sám nemůže rozhodnout, zda chce přijít na svět anebo ne. O tomto embryu/plodu rozhodujeme my. Je to správně? Zamyslete se.